Pondělní ráno

Ráno mě zbudil zpěv, mrtvého ptáčka, v očích měl hněv, život je sračka. Chtěl jenom vědět, jak chutná žít, nechtěl jen sedět a doma hnít. Proto fše k nebi vzlét, neznaje strachu, ptáček se ale splet, skončil teď v prachu. Smrť už nás hledá, sme její štvanci, nikdo nám nedá, druhou šanci.